Jak a kde se to zlomilo

Vždycky se ptám, kde se to zlomilo? Pamatuji, když vznikaly prvni politické strany, tak se jejich lídři do sebe pouštěli a byl to skutečně souboj myšlenek. Zpočátku. Každá strana se prezentovala nějakou svou ideologií a lidé se podle toho orientovali v názorech na budoucnost země. Dokonce lidé, kteří se o politiku moc nezajímali, věděli co reprezentuje ODS, co reprezentuje ČSSD, co reprezentuje KSČM a další strany na tehdejší politické mapě.

Myslím ale, že se to celé začalo otáčet naším vstupem do EU a NATO. Hlavně vstup ČR do EU v květnu 2004 odstartoval novou etapu našeho dalšího vývoje. Když se nad tím zamyslíš, tak do té doby jsme měly jen naše zákony a naši legislativu, ale to se vstupem do EU radikálně změnilo. Dnes už prakticky přijímáme bruselskou legislativu jak na běžícím páse. Naše zákony jsou vlastně až druhořadé. Takže jaký vlastně souboj myšlenek může probíhat mezi politickými stranami v Čechách?

Nabízí se otázka, že za to vlastně může EU? Jenže tahle byrokratická organizace na náš zkorumpovaný stranický systém nemá žádný vliv. Za tohle si můžeme sami a nikdo jiný ani EU s tím nemá co dělat. Doba se nám totiž tak zrychlila, že staří zkušení politici nestíhali a ti noví to vzali za jiný konec provazu. Politika už prostě přestala fungovat na myšlenkách.

Místo myšlenek jen prázdá hesla

Co udělá člověk, který ničemu moc nerozumí a jediné co umí, je mluvit o věcech? Založí si youtubový kanál nebo se vrhne do politiky. Prototypem úspěšného politika je dnes vlastně mladý člověk s vysokou sledovaností na sociálních sítích a to je vše co potřebuje. Na tomhle postavili svou budoucnost z ničeho Piráti nebo třeba Dominik Feri, momentálně souzený za několikanásobné znásilnění.

Ideologie už přestala zajímat voliče i politiky, ale stranický systém tu zůstal stejný. A to je ten problém.

Lobbisté ovládli soutěž politických stran

Tam, kde už myšlenky netáhnou, nastupuje tvrdý marketing a prázdná hesla nekompetentních lidí. Už není důležité, co člověk umí, ale jaký má dosah, vzhled a popularitu. Všechno tohle si lze koupit. Není to nic, co by se člověk musel naučit nebo získat nějakými svými životními zkušenostmi.

Můžeš mít nějakého svého oblíbeného politika / političku, ale nemůžeš mít jistotu, že se bude řídit nějakou ideologií, myšlenkou. Jedinou jistotu, kterou máš, že udělá jen to, co mu přinese zisk finanční nebo politický. Jestli se to tobě nebude líbit, je úplně jedno, protože ho nahradí další jiný produkt se stejnými vlastnostmi. Pro tebe to bude možná nový politik, ten lepší, ale pořád to bude stejný produkt.

Jak z toho ven ?

Asi se teď ptáš, jak z toho začarovaného kruhu ven? Tak hlavně si nejdříve zkus podat přihlášku do některé politické strany. Když to nevyjde, zkus si politickou stranu nebo hnutí založit. Když ani to nevyjde, tak zkus prostě jen kandidovat sám za sebe. A až budeš mít celé tohle martýrium za sebou, budeš znát odpověď. Nemáš šanci!

Nejde z toho vystoupit a nejde s tím vůbec nic dělat. Jednak si tímhle byrokratickým martýriem jen málokdo prošel, aby věděl co je ten hlavní problém a druhak, lidé nemají vůbec chuť si tím procházet. Nezajímá je příčina, jen ten obal, ten konkrétní politik a taky musí platit složenky. Jednodušší a srozumitelnější je pro většinu lidí, jít s vlajkou na náměstí, tam se vyřvat a provolat slávu novým nadějným vůdcům.

Kdy naposledy se někdo zmínil o právu kandidovat na volenou funkci? Prakticky se to nestalo nikdy. A že těch šancí bylo hodně. Hlavně, že odvolatelnost politiků spasí svět. Ano, mediálně odsouzený politik, bude kvůli svým názorům odvolán a blbec na fejsbůku spokojen. A co se změní? Kdo bude vládnout? Na malých vesnicích už nikdo nechce starostovat, kvůli zveřejňování jejich soukromých věcí, aby se náhodou nevystavovali drakonickým pokutám, když něco opomenou. Až do takové míry buzerace se to dostalo. Takže se nesmíš divit, že na tyhle všechny posty jdou lidi, který mají na účtu i v hlavě úplný h* vno.

Proto v politice převažují snadno ovladatelní lidé, kteří nemají co nabídnout a reprezentují jen to nejhorší z nás. Chtěl bych říct, že jsou výjimky, ale nejsou! Dokonce ani jejich voliči to po nich nepožadují.